VÁCLAVEK WEBLOG

Asi jste si všimli, že mě vektorová grafika v Adobe Illustrátoru hodně baví a vlastně i živí. Několik článků o tomto programu a práci v něm jsem zde také publikoval. Nedávno jsem chtěl opět přidat další tipy a tutoriály, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Rozhodl jsem se totiž, že toto téma od svého osobního blogu oddělím, stejně jak jsem to udělal před několika lety s fotobankami - vytvořil jsem tenkrát samostatný web fotobanky.cz a zpětně vidím, že jsem udělal dobře.

Po dlouhé době jsem zase držel v ruce knihu, kterou jsem nemohl jen tak odložit a dočítal ji pozdě v noci. Asi je vám jasné, že to nebyla žádná krásná klasická literatura, ale dějem nabitý román plný akce a zvratů. Tentokráte to nebyl ani žádný krvák (no dobře pár miliónů avatarů tam zařvalo, ale to se přece nepočítá), byla to kniha o počítačových hrách, popkultuře 80 let minulého století a jedné honbě za pokladem.

Dnes zde z nostalgie uveřejňuji poslední nabídku práce pro firmu Hudson, kde jsem skoro 10 let pracoval. Berte to jako rozlučkový medailónek. Z původního týmu za těch deset let postupně většina lidí odešla – někteří za lepším, jiní v rámci firmy do UK nebo Austrálie, jiní na dovolenou (mateřskou).

Prázdniny pomalu končí a tak je načase zase zveřejnit stručný report, co se mi na volné noze během léta událo. A že toho nebylo málo! Naštěstí září už je konečně tady, naše dvě děti konečně nastoupí do školy a školky a já budu mít zase trochu volnější režim a více času nejen na práci ale i na zábavu (kolo). Na rozdíl od dob mých studií se na září vysloveně těším!

Začalo to někdy minulý týden, kdy jsem si s kamarádem Slávkem vyjel po stopách Houšteckého cyklomaratonu – projížděli jsme hlavně tu vzdálenější část trasy, kde jsou pěkné kopečky. Slávek pořád strašil, ale nakonec to tak strašný nebylo a když jsem mu to oznámil, tak se vytasil s Řípem – že to je jiný kopec a že se se mnou vsadí o basu piv, že to nevyjedu.

Peníze nebo život! Co byste si vybrali? Rozhodně to není nijak příjemná volba – zejména pokud vám tuto otázku položí v temném zákoutí hrozivě vypadající chlápek vyzbrojený pořádným žabikuchem. Předpokládám, že každý by zvolil tu druhou možnost, tedy život. Ovšem když se nad tím zamyslíte, tak spousta z nás si v reálném životě vybírá ty peníze a raději chodí do práce, dělá přesčasy a šplhá vzhůru po kariérních štaflích co nejvýše k vrcholu, aby si „na stáří“ užil ty těžce vydělané peníze a nebo aby si mohl koupit lepší auto, větší televizi, dovolenou na luxusnější pláži… Málokro si uvědomí, že existuje druhá volba a tou je užívat si život a dělat co vás baví, ale osobně znám jen pár lidí, kteří dali v práci přednost zábavě před finančním ohodnocením.

Poslední report z volné nohy jsem psal za leden a únor, čas trochu poskočil, takže tu teď máme další hlášení za celé jaro (březen a duben). Ač se to nezdá, tak za poslední dva měsíce se toho událo docela dosti a to na vícero frontách.

Konečně jsem se dokopal a koupil si nové kolo. Doteď jsem jezdil na 12 let starém trekingovém kolu Author REFLEX. Bylo (a stále je) to dobré kolo, najel jsem na něm pár desítek tisíc kilometrů. Jenže tenkráte když jsem ho kupoval, tak jsem pořádně nevěděl, co chci jezdit – jestli asfalt nebo terén, tak jsem zvolil kompromis.

Konečně se zase jednou dočkali fandové Koniáše a milovníci fantasy příběhů z pera Miroslava Žambocha – tento nadaný autor napsal další knihu z koniášova světa (naposledy se tak stalo v roce 2010, kdy vyšla povídková sbírka Čas žít, čas umírat s Baklym a to už je hodně dávno).

Děj románu Ve službách klanu se sice neodehrává ve stejné době, kdy žil Koniáš a Bakly, ale o několik století dříve, ještě před velkou válkou čarodějů, kdy kouzla a magie se používaly poměrně běžně.

Jen náhodou jsem zjistil, že vyšel poslední (třetí) díl Bratrstva krve od Františka Kotlety (kdo nezná tohohle chlápka, tak by si měl rychle doplnit své znalosti, například z povedeného rozhovoru uveřejněného na webu FantasyPlanet). Možná si ještě pamatujete na v létě vydaný druhý díl (Fakt hustej nářez) – ten byl na rozdíl od toho prvního krapet pomalejší, nudnější, prostě to byla taková vycpávka. Snad jen jeho závěr byl hodně napínavý a bohužel přímo chirurgicky přesně uťatý tak, aby to čtenáře co nejvíce naštvalo a napnulo. Naštěstí to autorovi nakonec netrvalo ani rok a tak čtenáři konečně můžou vydechnout a v klidu si přečíst, zda to monstrum na konci druhého dílu byl Uhřík nebo ne.